Dopis místopředsedy VA ČR presidentovi Svazu vinařů ČR panu JUDr. Tiborovi Nyitrayovi

Vážený pane prezidente,

chtěl bych Vám poděkovat za zaslání informačního emailu, který mne informuje o vývoji kolem novely vinařského zákona. Jak jistě víte obchoduji s vínem přes 20 let a je to můj hlavní způsob obživy. Obchoduji s víny malých a středních vinařů moravských i českých, obchoduji s víny německými, rakouskými, francouzskými a vlastně s víny celého světa. Obchoduji s víny lahvovými, s víny v lahvích malých i velkých, s víny v obalech Bag in Box i s víny sudovými. Živím se vínem a nestydím se za to.

Právě proto mne zajímá dění kolem tvorby zákona, který určí na několik dalších let podmínky podnikání v našem oboru. S mými kolegy jsem u vzniku novely zákona od samého začátku a tak vím jak vznikala, kdo jaké návrhy a jakým způsobem předkládal a prosazoval. Pokud očekáváte, že budu komentovat Vaše osobní útoky v dopise pletete se. Jen ne mrzí, že jste nenašel osobní odvahu doplnit do Vašeho textu naše jména. Zřejmě proto, že Vás neživí víno jako mne. Jste právník a logicky jste usoudil, že do textu, který je plný polopravd a lží se jména nehodí. Není to pro mne překvapivé. Dva roky trvajícího legislativního procesu tvorby novely zákona se setkávám s podobnými texty či zkreslenými či nedoloženými tvrzeními. Nejvíce jsem si „oblíbil“ Vaše právnické užívání slov „falešné“ a „falšované“ protože jak všichni víme není to totéž (i proto že není dosud definováno).

Vinařská asociace ČR, senátoři i poslanci Vás několikrát žádali o zaslání studií o které své polopravdy a lži opíráte. Bezvýsledně a to většinou s argumentem, že by mohly být použity proti Vám. Jak úsměvné! Nevím jak probíhala Vaše argumentace na pracovním zasedání Zemědělského výboru a ani nemohu, protože zástupci Vinařské asociace nebyli pozváni a to je realita.

Realitou je také to, že poslanci schválili novelu v takovém znění, které zvýhodňuje určitou skupinu výrobců před druhými a prodlužuje dál možnost plničům lahvových vín skrývat provenienci na místech mimo zorné pole zákazníka a klamat tak nadále konečného spotřebitele.

Ještě jednou mi dovolte poděkovat za Váš dopis, který nevypadá jako dopis vítěze, který porazil své oponenty. Naopak budí ve mne dojem, že si nejste svým výsledkem jist a to bych nečekal!

Děkuji za tuto zprávu, která ve mně mobilizuje všechno úsilí k tomu ochránit svou živnost i živnosti mých obchodních partnerů, vinařů, maloobchodníků i velkoobchodníků tedy těch, které Vy ve svém dopise nazýváte marastem. Není divu, pane prezidente.  Vás víno, jak sám říkáte, neživí !

S pozdravem

Petr Marek

Zveřejňujeme dopis JUDr. Tibora Nyitraie široké odborné veřejnosti

Široké odborné vinařské veřejnosti

Omlouváme se za relativní rozsáhlost tohoto materiálu, avšak důležitost celé záležitosti si vyžaduje podrobnější vysvětlení. Prosím najděte trochu času v době vrcholící kampaně a dočtěte tento dopis až do konce. Části, které jsou vyznačeny modře (http odkazy), Vás po rozkliknutí rovnou přivedou k dalším doplňujícím dokumentům.

Vážení kolegové vinaři a všichni, které zajímá problematika legislativy.

V pátek 21. 10. 2016 proběhlo třetí čtení novely zákona č. 321/2004 Sb. o vinohradnictví a vinařství tzv. Vinařský zákon. Poslanci většinou 94 hlasů proti 38 hlasů  schválili vládní návrh novely s některými změnami navrhnutými poslanci.

Bohužel se ihned  v pátek rozběhlo další kolo dezinformací, pomluv, lží a negativní propagandy. Mnoho vinařů a obchodníků vínem se na SV ČR obrátilo s dotazy, jak to vlastně dopadlo. Dovídají se totiž, že díky působení a tlaku SV ČR došlo k značným změnám oproti návrhu předloženém vládou, potažmo MZe.  Osobně mi je velmi líto, že i sám pan ministr zemědělství se svým dílem o tento stav přičinil. Proto považuji  za nesmírně důležité informovat členy SV ČR, ale i širokou vinařskou a odbornou veřejnost o tom, jaká jsou pravdivá  fakta.

Mám za to, že se novela zákona obecně, a přijaté pozměňovací návrhy speciálně žádným způsobem, negativně nedotkne našich malých ani velkých vinařů, kteří poctivě vyrábějí a poctivě prodávají  vína z domácí suroviny. Pokud někdo tvrdí opak, tak nemluví pravdu.

V první řadě doporučuji pozorně prostudovat soubor poznámek k vládnímu návrhu zákona, který vydal SV ČR již dne 24. 1. 2016. Obsahuje základní a srozumitelné vysvětlivky k novele zákona. Samotný návrh novely byl již od 3. 2. 2016 veřejně dostupný všem zájemcům z řad vinařů, vinařských spolků jakož i veřejnosti. Jakmile bude ukončen celý legislativní proces, tedy projednání v Senátu a podpis prezidentem, zpracujeme podrobnější vysvětlení. Případně uspořádáme odborné semináře a školení. Předpokládám, že i MZe zpracuje odborný komentář k zákonu.

Nepochybuji, že tak jako v průběhu příprav zákona, se začnou aktivovat „popírači” černého trhu a „zpochybňovači” čehokoli, co by mohlo proti podvodníkům pomoci. Budou spřádat katastrofické scénáře, hrozit zánikem oboru, desítkami nezaměstnaných, budou svolávat různá shromáždění a sepisovat protestní petice a hlavně tak jako vždy se zaštiťovat „malým vinařem“ a jeho ohrožením. Sám jsem takové shromáždění zažil v Uherském Hradišti.  Mělo název „Budoucnost vinařství v ČR“. Z úst předřečníků politiků  jsem slyšel  pořád dokola, jak zahyne malý vinař, když bude přijatá tato novela. Pak už jsem to nevydržel a zeptal jsem se, zda ti pánové a dáma, kteří seděli na tribuně, text novely alespoň četli, a která ustanovení směřují proti vinařům jakékoliv velikosti? Samozřejmě neodpověděli, protože si text neráčili přečíst. A ani kdyby novelu četli tak nemohli. Nic takového tam totiž není. Podle předem připravovaného scénáře pod režií pána, co provozuje archiv vín a velkoobchod se zahraničním sudovým vínem, následovala „diskuze.” Hlavními předem domluveným diskutujícím  byl pan prodejce sudového vína ze sídlem na  jihovýchodní Moravě, který hned v úvodu prohlásil, že moravské sudové víno nekupuje, protože je drahé a že má na čepu mnoho skvělých sudovek z dovozu. Další mluvčí byl pan dovozce zahraničních  vín ze severních Čech. A tak to pokračovalo. Co však je nejsmutnější, celé to organizovala jedna vinařská asociace a její tři představitelé, z nichž dva jsou známými vinaři a jeden je kromě jiného zdatným obchodníkem vínem a organizátorem vinařských soutěží. O podrobnostech z novely ani slovo. Třešničkou na dortu byly mediální výstupy z této povedené akce. Nikde ani zmínka o mých diskusních příspěvcích, za to všude se uvádělo, že malí vinaři jsou nespokojeni. Jestli toto je budoucnost vinařství v ČR, o které budou rozhodovat ti, kteří nekupují moravské víno, protože je drahé, jestli za vinaře budou mluvit obchodníci se zahraničním sudovým vínem a jejich přisluhovači z řad vinařů, kteří nás chtějí chránit, tak to rovnou říkám „chraň nás Bůh od takových ochránců” a od jejich představ o budoucnosti našeho vinařství. A tito stejní dozajista vyrazí do útoku znova. Zřejmě si uvědomili, že končí sranda, i když se nám zatím nepodařilo prosadit všechna opatření z materiálu „Návrhů opatření proti černému trhu“, které jsme zpracovali už v roce 2013 na základě analýzy od Ernst & Young. Tito stejní celou dobu aktivně proti novele bojovali. Zejména pomlouvační kampaní jak proti SV ČR, tak i proti moji osobě. Zpochybňují jak existenci černého trhu, tak i cokoli, co by mohlo přispět ke změně. Zvláštní je, že sami nepředkládají svoje analýzy, své odhady, své smysluplné návrhy. Ono je to dost těžké, když jim tento stav vyhovuje, a když se v tom bahně a marastu rochní. Obchází různé politiky a úředníky, ministry či novináře, vinaře a pomlouvají a dští špínu. Využívají svoji politickou a stranickou příslušnost. Už jsem si však zvyknul, ostatně kdysi jsem na toto téma psal zde. Abychom se přesvědčili o stavu na poli falšování vína, jsme si dle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím od SZPI vyžádali podrobnýpřehled deliktů zákonem nově klasifikovaných jako falšování vína za roky 2013-2015 s uvedením konkrétních výrobců, prodejců, distributorů či dovozců, který rozhodně stojí za zhlédnutí.

Zákony se však takto nedělají. Musí se tvrdě odpracovat. Analýzami, návrhy, jednáním s různými úřady, poslanci atd. Musíte pořád dokola na odborných seminářích, setkání s vinaři, s odborníky, celníky, inspekcí hledat řešení.  Ale hlavně musíte prosazovat dobrou věc. A právě takové věci prosazuje již několik let i Svaz vinařů. Bylo období, když jsem pod vlivem propagandy vedené jak v rámci „zaručené“ šeptandy tak i v oficiálních médiích občas zapochyboval, zda je tady dost poctivých a čestných vinařů, kteří tak jako já a celé předchozí i nové představenstvo chtějí, aby byl ve vinařství pořádek. Rozumní lidé, kteří nezavírají oči před podvody, prodejem vína bez papírů, pašováním desítek cisteren přes hranice, nechtějí být vydírání svými obchodními partnery otázkou: „Dáš mi to bez dokladů? Když ne, vezmu si to od jiného.“ Nechtějí se dívat, jak nám podvodníci przní Pálavu, jak se v různých pofiderních místech prodává „víno z Moravy“ nebo „víno přímo od výrobce” a při tom taková vína Moravou leda tak projížděla na své dlouhé cestě z Moldávie, Makedonie a kdo ví odkud a zda to vůbec víno je.

Naštěstí letošní únorová valná hromada ukázala jak to je. Svaz vinařů sdružuje 71 fyzických osob, 94 právnických osob 18 čestných členů a 23 spolků vinařů. Dá se tedy říci, že včetně členů spolků zastupuje více jak 1000 vinohradníků, vinařů a dalších osob, Fyzické a právnické osoby, které jsou našimi členy dohromady hospodaří na ploše 5223 ha vinic (2015) a za předešlé sledované období uvedli do oběhu 478 tis. hl vína (2015). Valná hromada konaná za účasti ministra zemědělství a dalších hostů v únoru 2016 100% hlasů schválila dosavadní činnost představenstva a prezidenta. Zároveň zvolila nové představenstvo, dozorčí radu. V tajném hlasování 150 hlasy ze 163 jsem byl opětovně zvolen do funkce prezidenta. Jedním z oblíbených lživých argumentů je, že SV ČR je pouze zástupcem tzv. „velkých.” Jaká je pravda vidíte sami. Proč to zdůrazňuji? Chci, aby si všichni uvědomili jaký mandát představenstvo a prezident má. Že za nimi stojí většina vinařů. A já osobně díky tomu teď vím, že to co dlouhodobě veřejně hlásám a co dlouhodobě prosazujeme je správné a má silnou podporu vinařů. Podobně se to ukázalo i při hlasování v Poslanecké sněmovně. Naše argumenty přesvědčily většinu přítomných poslanců. V demokratickém systému platí, že většina má právo a zároveň i povinnost prosadit svoji vůli. Bohužel ti, co se označují za „demokraty” „nezávislé” „liberály” velmi často na toto zásadní právo většiny zapomínají v momentě, když  sami většinu nemají. Místo toho, aby ve férovém názorovém boji pomocí podložených argumentů získávali na svoji stranu podporu, používají nefér triky, jako jsou pomluvy, lži, urážky a házení špíny. Proto chci ještě jednou velmi poděkovat za podporu nejenom všem členům SV ČR, ale i dalším vinařům, kteří se nenechali zmást a používají zdravý rozum. Sami totiž moc dobře vědí „JAK TO JE.“

Stručná informace k některým změnám proti vládnímu návrhu novely.

Legislativní proces probíhá v několika krocích. Nejdříve se připraví návrh novely. Probíhají diskuze, připomínková řízení atd. Pak návrh schválí vláda a předloží jej Parlamentu k projednání. Nejprve Poslanecká sněmovna rozhodne, zda se takovým návrhem bude zabývat a předá jej příslušnému výboru k podrobnému projednání. V případě vinařského zákona to je výbor zemědělský. Tento výbor svolal odborný seminář, na který pozval zástupce vinařů, ministerstva, inspekce, obchodníků vínem atd. Velmi dobře jsme si uvědomovali, že toto je klíčový moment, jak přesvědčit poslance co vlastně chceme. Přinesli jsme jim proto láhve vína se záklopkou i bez ní, přinesli jsme KEG sud, aby viděli, jak lehce je zneužitelný. Přinesli jsme také Bag in Box, aby chápali, jak takový obal vypadá a funguje. Ale hlavně jsme jim předali podrobné odůvodnění, proč je správné bojovat za naše vinaře a proti černému trhu. Tedy zejména proti prodeji vína na černo a prodeji falešného vína.

Další etapou je druhé čtení zákona, ve kterém se předkládají pozměňovací návrhy. Tyto následně opět projedná zemědělský výbor a doporučí, které se mají přijat a které ne.

Následovalo třetí čtení dne 21. 10. 2016, na kterém byla přijata celá novela zákona ve znění pozměňovacích návrhů  doporučených Zemědělským výborem plénu Poslanecké sněmovny ke schválení.  Jednu sadu pozměňovacích návrhů podal  poslanec  Kudela, prakticky se jednalo o návrhy  MZe a pak návrhy Zemědělského výboru PS PČR.

Stanovisko SV ČR k jednotlivým pozměňovacím návrhům a celé novele zákona je obsažené v usnesení představenstva SV ČR ze dne 30. 9. 2016. Toto stanovisko plně koresponduje s jednomyslným rozhodnutím valné hromady SV ČR.

Pro jistotu a s jistou dávkou zjednodušení shrnujeme:

• SV ČR plně podporuje novelu zákona tak, jak byla zpracována MZe se změnami, které navrhuje ZEV PS PČR.

• Hlavní změny (které byly následně i přijaty poslanci) jsou:

a) Upřesnění definice tzv. „příjemce,” tedy subjektu, který bude moci ve svých (všech) provozovnách prodávat zahraniční vína formou sudového vína zákazníkům.  Bude to ten subjekt, který bude v souladu s předpisy uveden jako příjemce v průvodních dokladech (ať papírových, tak i elektronických), které provází nebalené víno při jeho přechodu přes hranice ČR. Tento „příjemce” bude taky povinen nahlásit přijetí vína a držet jej u sebe po dobu 10 dní jakož i plnit některé další povinnosti stanovené novelou. (Další podrobnosti o právech a povinnostech příjemce a pravidlech prodeje sudového vína najdete v souboru poznámek).

Pro osvěžení paměti všech, zejména těch, co budou tvrdit z různých důvodů něco jiného, rekapitulujeme jak se vše kolem „sudového vína” postupně vyvíjelo a proč jsme podpořili výše uvedené upřesňující změny:

První varianta řešení prodeje tzv. „sudového” vína (jistě si všichni pamatujete její „únik” na veřejnost) spočívala v zákazu prodeje zahraničního sudového vína  a umožnění prodeje nebaleného vína  pouze z obalů pro spotřebitele (např. Bag-in-Boxy). Výjimku tvořil pouze prodej domácí sudovky pod „víchou,” podle kterého mohli prodávat nebalené sudové víno pouze jeho tuzemští výrobci. Tuto variantu podpořila většina účastníků tzv. kulatého stolu konaného u pana ministra, který ji na následující tiskové konferenci představil veřejnosti.

Posléze však, na nátlak lobby dovozců, prodejců čepovaného vína zahraniční provenience a dalších skupin,  byla přijata kompromisní měkčí varianta tzv. „vícha pro všechny,” podle které by čepované, nebo-li sudové víno, mohli prodávat ve stejném a rovném režimu  pouze výrobci, v případě tuzemského vína, nebo příjemci (dovozci) vína ze zahraničí.  Toto řešení bylo po různých jednáních akceptováno vinařskou veřejností včetně SV ČR! Přesně tento princip byl veřejně prezentován ministrem zemědělství. MZe na základě toho začalo zpracovávat text zákona, probíhalo zdlouhavé připomínkové řízení a po ukončení tohoto procesu byl vládou schválen text novely, který byl předán poslancům k projednání a schválení.

Již při přípravě zákona došlo ke změně původního přístupu v tom, že za „domácí sudové” víno se bude považovat i víno vyrobené na území ČR z hroznů zahraniční provenience. Tato skutečnost není ideální, ale smířili jsme se s ní zejména proto, že se alespoň z tohoto vína odvedou odvody do VF, přispěje to k zaměstnanosti a rozvoji domácích subjektů atd. Na druhé straně zde hrozí riziko záměny vína cizí provenience za víno domácího původu. Je zcela jisté, že drahé testy na geograficitu nebudou v takové míře prováděny u sudového vína, tedy vína nejnižší kategorie. V tomto ohledu jde novela proti smyslu boje proti černému trhu, ale SV ČR v zájmu uklidnění situace ustoupil nátlaku ministra zemědělství a přistoupil ke kompromisu!

Důkladnou analýzou textu novely předložené poslancům, zejména § 16b bylo zjištěno, že pokud by poslanci přijali znění novely tak, jak byla vládou (MZe) předložena, došlo by, kvůli nepřesnému a nejednoznačnému definování „příjemce,“ k prolomení i dalšího principu, tedy, že by se v případě sudového vína ze zahraničí, umožnil víceúrovňový přeprodej a pohyb  vína mezi neurčitým počtem subjektů! To by znamenalo riziko zachování stávajícího nežádoucího stavu, kdy nikdo za nic nemůže. Dalším negativním dopadem by byla nejednoznačnost toho, kdo má povinnost do Registru hlásit dovoz nebaleného vína. Tento rozpor mezi dohodnutým principem a textem příslušných ustanovení novely si zřejmě uvědomovalo i MZe a pokusilo se to napravit v pozměňovacím návrhu poslance Kudely, avšak ani jím navrhované znění to nevyřešilo.

Považujeme tedy za správné, že bylo přijato jednoduché řešení, tedy to, které schválila, na návrh Zemědělského výboru, Poslanecká sněmovna. Subjekt „příjemce” je jednoznačně definován předpisy EU. Je to ten subjekt, který je uveden v průvodním dokladu, který doprovází víno přes hranice a tedy první příjemce tohoto vína ze zahraničí. V konečném důsledku je to ekvivalent našeho „výrobce“. Ostatně takto byl  tento princip  ministerstvem opakovaně prezentován a na seminářích vysvětlován, ale text novely zákona ve vládním znění s tímto principem nebyl v souladu, nebo ho jednoznačně nedefinoval.

b) Namísto Vládou (MZe) navrhovaného pouze dobrovolného používaní jednotného logotypu (záklopky) zavést jeho povinné použití pro všechna domácí vína CHOP a CHOZ (tedy např. zemská, jakostní, jakostní s přívlastkem, vína VOC)

c) Zrušení ustanovení o povinném uvádění provenience na tzv. přední etiketě se stanovenou velikostí písma. Již od samého počátku bylo této úpravě vytýkáno, že je v rozporu s předpisy EU. Nakonec i sám pan ministr tuto skutečnost při závěrečném jednání sněmovně potvrdil. Stanovisko MZe zde (7. odstavec v řeči pana ministra).

Záměrem novely a společným zájmem většiny vinařů bylo ochránit zákazníky před manipulováním a matením těmi producenty, kteří pod etiketou s uvedeným názvem vinařství, nebo sídlem vinařství (tradiční moravská vinařská obec) uváděli na trh vína zahraniční provenience. I když v souladu s předpisy se zpravidla na zadní etiketě uvede pravá provenience, na první pohled bez pečlivějšího zkoumání, může zákazník nabýt dojem, že se jedná o očekávané domácí víno. Dlužno říct, že se tohoto nešvaru dopouštěli různí, malí i velcí producenti. Proti tomu byly navrženy 2 možné varianty řešení.

První z autorské dílny Vinařské asociace, tedy zavést povinnost uvádět údaj o provenienci na přední etiketě se stanovenou velikostí písma. Od počátku přípravy novely byly zpracovatelům zákona opakovaně předkládány námitky, že takové řešení je v rozporu s právem EU a navíc, v podobě, v jaké nakonec bylo zapracováno do novely, bylo silně diskriminační pro domácí producenty. Dalším nedostatkem takového řešení bylo, že by se toto vztahovalo pouze na vína našich vinařů, nebo vína zahraniční zde naláhvovaná. Tedy by se nevztahovalo na všechna vína na trhu a obejít takové ustanovení by bylo velmi lehké. Na pravděpodobný rozpor řešení „etiketa” s  právem EU bylo MZe v legislativním procesu opakovaně upozorňováno, např. Legislativní radou vlády, její komisí OKOM, komisí pro Evropské právo jakož i analýzami zpracovanými SV ČR. Nicméně navzdory tomuto nebezpečí MZe tvrdošíjně trvalo na tomto právně a prakticky nevhodném řešení. Vzhledem k technickému charakteru novely je v souladu s pravidly EU MZe povinno předložit zákon k notifikaci Evropské komisi (EK). O stanovisku notifikačního orgánu EK nebyla odborná veřejnost, a s podivem ani poslanci, i když o to žádali, informování. Existuje důvodný předpoklad, že MZe má již k dispozici stanovisko EK, byť předběžné, které rozpor této varianty s legislativou EU potvrzuje!!!

Druhá varianta řešení, kterou SV ČR podporoval a je i součástí souboru návrhů opatření je povinné použití jednotného logotypu (záklopky)  na vína domácí provenience. Je to  jednoduché, velmi lehce a na první pohled, rozpoznatelné rozlišení našeho vína od zahraničního bez ohledu na to, co producent o sobě nebo svém sídle na etiketě uvádí. Bude-li na obalu uveden jednotný logotyp, bude mít zákazník jistot, že kupuje české, nebo moravské víno. Nebude-li logotyp uveden, bude vědět, že jde o víno zahraniční provenience. Tato varianta je ve vztahu k zákazníkům lehce komunikovatelná a nevyžaduje významné vícenáklady. Toto řešení vychází z osvědčených zkušeností s jednotným grafickým značením dlouhodobě využívaným v zahraničí, například v Rakousku, Slovensku, Maďarsku, apod. Podle průzkumu provedeném Vinařským fondem tzv. záklopku podporuje více jak 80 % vinařů!

Tím, že poslanci odmítli použití varianty „přední etiketa,“ a schválili variantu „jednotný logotyp“, zároveň přispěli k hladkému průběhu notifikačního procesu, protože o možném rozporu varianty „přední etiketa“ s právem EU nebyli do poslední chvíle předkladatelem novely informováni.

Schválením varianty „logotyp“ došlo k jednoznačnému naplnění původního záměru, tedy ochrany a orientace zákazníka a potažmo i našich vinařů. Proto je s podivem, že pan ministr toto řešení nepodpořil, když jiná varianta nebyla schválena. Argument, že logotyp provedený v národních barvách vadí vývozu našeho  vína, je, mírně řečeno, nepřijatelný. Vývoz lahvového vína domácího původu je objemově zanedbatelný, a pokud se nějaký vinař stydí za to, že prodává moravské, nebo české víno, tak takový subjekt nezaslouží jakékoliv ohledy. Další argument, že jiná podobná značení potravin nejsou povinná, je také lichý. Na jedné straně ministr podporoval povinnou variantu „etiketa“ ze všemi jejími dopady, a na druhé straně se stejně povinným použitím varianty „logotyp“ výrazně nesouhlasí….?

Závěrem všem přejeme zachování chladné hlavy a zdravého rozumu v hodnocení toho, co kdo říká. Doporučujeme opětovně přečíst starší materiály SV ČR vztahující se k problematice „černého trhu “ a novele zákona. Jsou dostupné na webu SV ČR zde.

Jménem Svazu vinařů České republiky

JUDr. Tibor Nyitray,

prezident Svazu vinařů České republiky

Velké Bílovice dne 27. 10. 2016

Dopis vrchnímu řediteli zemědělských komodit Ministerstva zemědělství ČR

Vážený pane vrchní řediteli Jílku,

dovolte nám,  v souvislosti s nově požadovanými povinnostmi při uvádění vinařských produktů na trh ze strany SZPI, navrhnout změnu v množství požadovaných údajů a průvodních dokladů a zasadit se o snížení administrativní zátěže v našem oboru.

Nově vyžadované povinné údaje a průvodní doklady budou pro každého poctivého vinaře či obchodníka znamenat obrovský nárůst administrativy. Mají-li  tato opatření na trhu s vínem být jednou z hlavních součástí, již několikrát deklarovaného  „boje proti černém trhu „, ke kterému se hlásí i VA ČR, musíme důrazně protestovat. Tato opatření nebyla s VA ČR konzultována a VAČR by nikdy tento návrh ani nepodpořila!

Tato opatření totiž nejdou proti černému trhu, který nepotřebuje ke svému fungovaní ani fakturu, natož průvodní doklad, ale naopak postihuje poctivé živnostníky – vinaře a obchodníky s vínem, kteří jsou schopni vlastním úsilím se postarat nejen o svou rodinu, ale navíc i vytvořit ve svém kraji i další pracovní místa.

Místo podpory podnikání se jim dostává do rukou další soubor byrokratických nařízení zatěžující jejich provoz.  Poctivý vinař/obchodník se bude zabývat implementací nových nařízeních do svých systémů, bude utrácet za jejich správu a to vše proto, aby plnil nastavená pravidla, správně odváděl DPH, DP,Silniční daň, sociální a zdravotní pojištění . Mezi tím, se černý trh bude tlačit k jeho stálým zákazníkům s nabídkou vín bez DPH, bez průvodních dokladů a dalších náležitostí…

Žádáme všechny příslušné orgány, aby učinily kroky k odstranění této nesmyslné byrokracie a naopak věnovaly zvýšené úsilí k aktivnímu vyhledávání nepoctivých „vinařů“ a nelegálních obchodníků s víny v terénu.

Dle našeho názoru požadavkům identifikace postačuje úplný daňový doklad, číslo šarže a všechny ostatní údaje, které jsou již uváděny na etiketě výrobku . Funkci Evidenční knihy u obchodníka splňuje kniha přijatých a vydaných faktur. Požadované množství údajů je pro výrobce a distributory neúnosný.

Nově vyžadované povinnosti pro uvádění vinných produktů na trh najdete pro informaci v příloze.

Pokud autoři těchto byrokratických nařízení budou odvolávat na nařízení EK a jejich argumenty spočívají v povinnosti dodržování nařízení EK, dovolil bych si upozornit právě na nařízení EK NK 436/2009 čl. 24, které připouští udělení výjimky a to právě jednotlivým členským státům EU a která byla doposud uplatňována i u nás.  Zde v odstavci 2. Odchylně od odstavce 1. písm. b)je uvedeno:

a) mohou členské státy u přepravy produktů zahájené na jejich
území stanovit, že průvodní doklad se vystaví podle vzoru
v příloze VII;
b) mohou členské státy stanovit u přepravy produktů, která je
zahájena i ukončena na jejich území, že průvodní doklad
nebude rozdělen do rubrik a požadované údaje nebudou
číslovány podle vzoru v příloze VII.

Dovolte mi upozornit, že tato výjimka je členskými státy hojně využívána s cílem zamezení nadměrné administrativní zátěže vinařů.

Jménem členů i nečlenů VA ČR Vás žádám o zasazení se o změnu těchto nově požadovaných povinností a to nejen v souvislosti s mnohokrát deklarovanou snahou MZe o snižování administrativní zátěže malých a středních podnikatelů.

Děkuji za pochopení

V Moravském Žižkově 1.8.2014

s úctou

Ing. Petr Marek

místopředseda Vinařské asociace ČR

člen mezirezortní komise k problematice černého trhu s vínem

Otevřený dopis prezidentu SVČR

Otevřený dopis prezidentu SV ČR.

Pane prezidente Nyitrayi,

analyzovali jsme řadu Vašich vyjádření pro media i na jiných fórech v poslední době a konstatujeme, že jednak obviňujete Vinařskou asociaci z nečestnosti a hlouposti při zveřejňování informací a jednak poškozujete dobré jméno vinařství jako takového. Je nám velmi líto, že se to děje v souvislosti se skutečným palčivým problémem, kterým je poctivost při výrobě a prodeji vína, která nás trápí úplně stejně jako kolegy vinaře ze Svazu Vinařů ČR.

Bohužel musíme konstatovat, že účelově lžete a mlžíte a velmi nepromyšleným způsobem podrýváte důvěru v moravské vinařství jako celku. Navazujeme tak zejména na Vaše vystoupení pro Český Rozhlas Brno (zde) dne 7.2.2014, které jsme přepsali do dokumentu v příloze. Házíte totiž bez rozmyslu všechny vinaře do jednoho pytle svým vyjádřením např: “Čiže, pokuď se zákazník v každém druhém nákupu takového vína (sudového: pozn autora) dočká toho, že mu není prodáváno litr vína, ale třeba jenom půl litra vína a zbytek voda, tak nekupuje levné víno, ale kupuje drahou vodu.“ a vytváříte tak nepřátelskou atmosféru a špatný obraz vinařství užíváním nepřesných informací, které ohýbáte a dezinterpretujete.

Fakt, že téměř polovina kontrolovaných vín, o kterých hovoříte, vykazovala nějakou vadu, je přece něco zhola jiného a je třeba pečlivě vysvětlit, kde všude jsou skutečná pochybení. Vaše tvrzení „Nejsou to jen naše výmysly, ale ta fakta jsou jednoznačná a z těch kontrol vyplývá, že každý druhý nákup byl postižen touto vadou, nemluvím o kvalitě, nekvalitě, ale o tom, že je to víno falešné.“ je nesprávná a nepravdivá.

Pro přesnost tedy níže uvádíme analýzu všech zjištěných přestupků za období 5.8.2013 – 22.1.2014, které pokrývá statisticky přesně normální rozložení zjištění. Ze 108 případů nevyhovujících vzorků bylo problematických 46 odběrů sudového vína, ale z toho „jen 7“ případů byly podvody s přídavkem vody. Generalizace problému je zde nepřípustná a poškozuje paušálně pověst i poctivých vinařů. A především – při bližším pohledu zjistíte, že nejvíce problémů je s lahvovým vínem v retailu a tedy osamocený Váš útok zaměřený pouze na segment sudových vín je zcela nedostatečným a účelovým pojetím problematiky.

Vedle toho popíráte jakékoliv informace o návrzích na omezení prodeje sudového vína a účasti SVČR na těchto aktivitách, ovšem sám v rozhovoru tvrdíte, že disponujete analýzou černého trhu s vínem od října 2013a již jste zahájili o tom jednání. Nechceme zde zmiňovat informace podávané ústně na různých setkáních s Vámi nejen s členy výboru VAČR i Vaše vyjádření na jiných fórech,,, ale všichni (a je jich opravdu mnoho), co Vás slyšeli, vědí své.

Tvrdíte, že jste nic nezačal(i) a že VAČR „pitomě“ informace zveřejňuje. Pravdou však je, že první článek s Vaším komentářem vyšel v Lidovkách dne 29.1. 2014 (zde). Je zde zřejmá a nepopíratelná podobnost rétoriky s Vaším rozhovorem pro ČR Brno a právě tato původní vyjádření byla podnětem pro VAČR k reakci, kterou tak odsuzujete . VAČR reagovala dopisem novinářům, který vyšel 30.1.2014 (zde). Zde jste kategoricky neodmítl naše varování, ale pokoušel jste se věc zlehčovat. Dne 4.2. vyšel další článek v celostátním Deník.cz (zde). V tomto článku úvahy o omezení prodeje sudového vína potvrdil i pan Vajčner ze Znovínu, významný člen SVČR, zatímco Vy jste vše naopak označil za spekulace s vyjádřením, že „nic takového neexistuje“ a podsunul Vinařské asociaci jakési nejasné úmysly.

Pane prezidente, jako osoba s odpovědností a zastávající důležitou funkci s vlivem na dění ve vinařství a osoba reprezentující určitou skupinu vinařů užíváte výroky, které poškozují nás stejně jako celou vinařskou obec. Je nám líto, že patrně nejste kompetentní v otázkách trhu s vínem v ČR, který jak dobře víte, má mnoho podob a segmentů. Žádáme Vás, abyste byl objektivní a ve své snaze za zvýšení kvality vína nepoškozoval zájmy vinařů ve prospěch jiných. Budeme proto nadále pokračovat v informační aktivitě a uvádět na pravou míru Vaše vyjádření i aktivity a budeme apelovat na naše kolegy vinaře, aby Vás konfrontovali se svými názory. Apelujeme i na Vás, abyste byl ve vyjádřeních korektní a odlišil přísně, kdy se vyjadřujete v zájmu členů SVČR a naopak v zájmu všech moravských a českých vinařů jako celku, což, bohužel, není vždy totéž.

Za výbor VAČR

Josef Valihrach

Jiří Maděřič

Petr Marek

Libor Průdek

Josef Dufek

Příloha k dopisu

Otevřený dopis k současné situaci ve vinařství

Svaz vinařů – Děkuji, nechci  

Vinařský fond – Děkuji, nechci

Spotřební daň na víno – Děkuji,nechci

Každý kdo se zabývá výrobou, či obchodem s vínem se v posledních dnech a týdnech rozhodně nenudí. Ne že by vinaři a obchodníci s vínem milovali nudu. Mají práce nad hlavu a prosadit se na trhu v dnešní, všemi možnými krizemi nakažené době je pěkná dřina. Nejnáročnější je to zejména pro malé a střední vinaře, kteří nedisponují specializovanými marketingovými odděleními a musí se opírat jen o kvalitu svých produktů a lásku s kterou svůj produkt tvoří. Stejně tak jako o své obchodní partnery, přátele a rodinné zázemí. Jen s touto oporou v zádech mají šanci uspět.

 

Ne! Vinaři nudu nemilují. Je však něco, co působí  jak rudý prapor na rozzuřeného býka ! Je to byrokracie, papírování, klientelismus a falešné sliby…

Za posledních pár dnů jsme potkali mnoho rozzuřených kolegů, kterým snad vřela krev v žilách. Měli a mají k tomu hned několik pádných důvodů.

–          Vinařský fond a letošní odvody ze zásob

Když se v roce 2002-4 hledaly důvody pro vznik a fungování Vinařského fondu, jeho zastánci argumentovali mnohými ušlechtilými cíli. Zejména ochranou a podporou malých a středních vinařských subjektů, jako kostry českého a moravského vinařství. Dále pak osvětou a marketingem vína, jako prostředkem pro rozvoj malých a středních producentů v konkurenci velkých nadnárodních vinařských firem.  Nutnost podpory byla argumentačně spojena i s ohledem na přínos vinařství při tvorbě a péči o krajinu.  Právě těmito hodnotami byla ospravedlňována daň, kterou vinaři odvádí do Vinařského fondu.

Dnes je velká část vinařů doslova frustrována nakládáním s prostředky, které ze zákona musí odvádět této státem zřízené právnické osoby, instituce, která má ze zákona podporovat uchování a rozvoj vinohradnictví a vinařství, jako součást našeho kulturního dědictví. Místo toho svou činností podporuje a fakticky zdvojuje marketing velkých producentů, kteří vedle toho již disponují vlastními marketingovými odděleními. Přes to, že Fond má ve své dikci podporu domácího vinařství, ve svém důsledku podporuje největší dovozce levných vín. Tyto preferované vinařské společnosti, totiž nejsou schopny vyprodukovat víno s domácím původem v požadované ceně a množství.  Jedná se tedy, o podporu lahvování vín, ne o podporu vinařství. Většina prostředků vynaložených na osvětové a marketingové kampaně jde do podpory retailu, které tvoří opět zejména nadnárodní společnosti.  Čím dál tím více konzumentů si všímá, že dříve ceněná ochranná známka Svatomartinské víno, je dnes spojována opět s vínem mrzké ceny i kvality. Nelze opomenou i skandály související s předáním bohatě dotovaného Vinařského institutu soukromé společnosti a další a další…. Složení orgánů vinařského fondu a provázanost jejích členů s velkými hráči na trhu vínem je pak jen logickou ilustrací tohoto vinařského zmaru….

–          Svaz Vinařů

Toto občanské sdružení se ve svých stanovách pasuje na zástupce všech vinařů v ČR. Jejím cílem, dle stanov má být vytvářet dobré podmínky v oborech vinohradnictví a vinařství. SVČR koordinuje činnost svých členů a hájí jejich oprávněné zájmy. Svaz dle svých stanov spolupracuje se státními orgány a v těchto vztazích prosazuje hospodářské, profesní, právní a podnikatelské zájmy svých členů.

Dle názoru řady současných, i bývalých členů se však za ušlechtilými cíly skrývá skupina byrokratů, většinou spojená s vedením a statutárními orgány vinařského fondu. Ta prosazuje ne zájmy všech vinařů, ale spíše vytváří jakési křoví.

Každého z nás určitě překvapila další nálož povinných hlášení a dotazníků, která zasypala tentokrát nejenom vinaře, ale i obchodníky a vlastně každého, kdo nakupuje či prodává víno. Novela zákona o vinohradnictví, která měla zamezit podvodným praktikám některých „moravských vinařů“ opět minula cíl. Minula ho i přes to, že jeho iniciátorem nebyl nikdo jiný než Svaz vinařů ČR. Ten se do prosazení své verze novely obul s takovou razancí, že i přes odmítnutí Ministerstva zemědělství, zakomponovat tento námět do ministerského návrhu (z důvodu zvyšování administrativní náročnosti), nevzdal. Využil svých lidí v poslanecké sněmovně a prosadil prostřednictvím pozměňovacího návrhu poslance Kováčika (KSČM) tento, do nebe volající nesmysl. Nesmysl, který způsobuje komplikace napříč obory přesahující vinařství. Mnoho subjektů z oboru hotelnictví, cestovního ruchu, restauračních služeb, reklamních agentur i obchodníků se dnes, díky této aktivitě nachází v právní nejistotě.

Následné reakce zainteresovaných subjektů v lednu tohoto roku na sebe nedaly dlouho čekat. Situaci opět zachránil Svaz vinařů a pánové Sedlo a Půček. Svým dopisem oznámili všem, že zákon je před novelizací a není ho třeba tedy dodržovat. Jak svérázné řešení….

Přes snahu několika našich kolegů, kteří se angažovali v průběhu několika let minulých, aby situaci ve Svazu vinařů změnili, je výsledek nevalný. Utvrzuje nás v názoru, že Svaz vinařů ČR je nereformovatelný.

 

–          Návrh zavedení spotřební daně na tichá vína

Poslední rána přišla toto pondělí, kdy ministr Kalousek oznámil svůj záměr zavést spotřební daň na tichá vína. Z reakce Svazu vinařů vyplývá, že o tomto útoku již ví delší dobu, a že je připraven bojovat. Zarážející je proč už nebojoval, když už věděl.  Příjemný je rozhodně silný argumentační materiál. Svaz ho  rozeslal všem svým členům,  a to jako svou hlavní zbraň do této bitvy. Dle grafiky a stylu jde zřejmě o produkt nadmíru oblíbené PR agentury Omnimédia.

Základní argumentační nástroje se opírají o malé vinaře, obavu o jejich přežití. Dále o zvyšování administrativní náročnosti pro malé vinaře, přínos pro tvorbu a péči o krajinu a jiné nám notoricky známé argumenty.

Nicméně snaha zabránit uvalení spotřební daně na víno je nám společná, jen nálepky typu „malý vinař“, které už byly mnohokrát zneužity ve prospěch těch velkých, nás z materiálů Svazu vinařů irytují.

A možná nejen nás. Po těchto pár řádcích chápeme, že státní kasa už nechce přispívat nám vinařům na nesmyslné projekty a instituce.

Zavedení spotřební daně, však pokřivuje podmínky ve středoevropském vinařském regionu, a přesto,  že pan Kalousek volá po narovnání, jeho návrh ve skutečnosti  podmínky ohýbá.

Pokud státní kasa chce ušetřit, nejlepší cestou je zrušit Vinařský fond, který mimo ni zatěžuje i vinaře samotné.

My všichni, vinaři i obchodníci s vínem se musíme zasadit o pozitivní změny v našem oboru, nezalézat s obavami říci svůj názor. Vrátit vinařským sdružením cechovní charakter, založený na občanských a vysoce odborných principech, a pomocí kvality našich produktů šířit slávu našich vín, vinic a umu.

 

Ať se dílo daří

Za zakládající členy Vinařské asociace ČR

Petr Marek – Český archiv vín s.r.o.                             Josef Valihrach – Vinařství Valihrach

PhDr. Vladimír Železný – Tanzberg Mikulov a.s.            Tomáš Krist – Vinařství Krist

Petr Nejedlík – Dobrá vinice                                        Josef Dufek – Vinařství Dufek

Karel Reichmann – Moraviapharm                        Milan Sůkal – Vinařství Sůkal

Libor Průdek –  Vinstars Rakvice                                 Roman Beneś – Vinařství  Beneš

JuDr. Jaroslav Javornický -Vinařství Spielberg               Ivan Kalivoda – Pavlovín Velké Pavlovice

MuDr. Pavel Kosík – Vinařství Kosík                            Jiří Maděřič – Vinařství Maděřič